SA国际传媒

ANDREA TORNIELLI

Na závěr pape?ovy cesty do Asie a Oceánie - nejdel?í za jeho pontifikátu - lze vy?íst několik obraz?, které jsou p?edur?eny k tomu, aby z?staly v mysli a srdci. Prvním je ?tunel bratrství“, který Franti?ek po?ehnal stojíc vedle velkého imáma v Jakartě: v době, kdy jsou tunely spojovány s obrazy války, terorismu, násilí a smrti, je tento podchod spojující velkou me?itu s katolickou katedrálou znamením a zárodkem naděje. Gesta p?átelství a náklonnosti, která si ?ímský biskup a imám vyměnili, zasáhla mnoho obyvatel této největ?í muslimské země světa.

Druhý snímek zachycuje Franti?ka, jak nastupuje do letounu C130 australského letectva, aby se vydal do Vanima na severozápadě Papuy-Nové Guineje nav?tívit t?i misioná?e argentinského p?vodu a jejich lid a p?ivezl s sebou tunu pomoci a dar?. Pape?, který v mládí snil o tom, ?e bude misioná?em v Japonsku, tou?il po této cestě na nejodlehlej?í periferii světa, kde ho objímali mu?i a ?eny ve svých pestrých oděvech. Být misioná?em znamená p?edev?ím sdílet ?ivot, mnohé problémy a naděje tohoto lidu, který ?ije v nejistotě obklopen kypící p?írodou. Znamená to vydávat svědectví o tvá?i Boha, který je něhou a soucitem.

T?etím obrazem je prezident republiky José Manuel Ramos-Horta, který se na závěr oficiálních projev? v prezidentském paláci v Dili na Východním Timoru sehnul, aby pomohl pape?i upravit nohy na vozíku. V nejkatoli?těj?í zemi světa je víra silným prvkem identity a role církve byla rozhodující v procesu, který vedl k nezávislosti na Indonésii.

?tvrtý obraz je dojemný: pape?ovo objetí posti?ených dětí, o které pe?ují ?eholnice ze ?koly Irmãs Alma: gesta, pohledy, několik hluboce evangelijních slov, která nám p?ipomínají, ?e tyto děti, které pot?ebují v?echno, tím, ?e se nechávají ope?ovávat, nás u?í, abychom se nechali ope?ovávat Bohem. Otázka, pro? ti nejmen?í trpí, je ost?ím, které zraňuje, bolestí, která se nehojí. Franti?kovou odpovědí byla blízkost a objetí.

Pátým obrazem je obraz obyvatel Východního Timoru, kte?í pod spalujícím sluncem dlouhé hodiny ?ekali na pape?e na esplanádě Taci Tolu. P?ítomno bylo více ne? 600 000 lidí, prakticky ka?dý druhý Timo?an. Franti?ek byl ohromen tímto p?ijetím a v?elostí v zemi, která po boji o nezávislost na Indonésii pomalu vytvá?í svou budoucnost. Pěta?edesát procent obyvatelstva je mlad?í 30 let a ulice, kterými projí?děl pape?ský v?z, byly p?eplněné mladými mu?i a ?enami s malými dětmi. Naděje pro církev. Naděje pro svět.

?estý obrázek je panorama Singapuru, ostrovního státu s nejvy??ími a nejmoderněj?ími mrakodrapy. Vyspělá a bohatá země. Nelze nemyslet na kontrast se zaprá?enými ulicemi Dili, které pape? opustil o několik hodin d?íve. I zde, kde je blahobyt patrný na ka?dém rohu, kde je ?ivot organizovaný a doprava velmi rychlá, Franti?ek v?echny objal a ukázal cestu k lásce, harmonii a bratrství.

A kone?ně poslední obrázek, to je obrázek samotného pape?e. Na?li se tací, kte?í pochybovali, zda snese únavu z tak dlouhé cesty v zemích s tropickým podnebím. Naopak, bylo to crescendo: namísto únavy den za dnem, kdy zvládal dal?í kilometry, p?estupy a lety, na?erpával novou energii. Setkával se s mladými lidmi z r?zných zemí, opou?těl psaný text a vedl s nimi dialog, ?ím? obnovoval nejen svého ducha, ale i tělo. Byl mladý mezi mladými, p?esto?e se mu nyní blí?í 88 let, kterých dosáhne v p?edve?er jubilea.