SA国际传媒

PROSLOV SVATÉHO OTCE
Setkání s univerzitními studenty
Université Catholique de Louvain, 28. zá?í 2024

Drazí brat?i a sestry, dobrý den!
Děkuji vám, paní rektorko, za va?e laskavá slova. Milí studenti, jsem rád, ?e se s vámi mohu setkat a vyslechnout si va?e úvahy. Sly?ím v nich nad?ení a naději, touhu po spravedlnosti a hledání pravdy.
Mezi otázkami, kterými se zabýváte, mě zaujala ta o budoucnosti a úzkosti. Vidíme, jak násilné a arogantní je zlo, které ni?í ?ivotní prost?edí a národy. Zdá se, ?e nezná ?ádné zábrany. Válka je jeho nejbrutálněj?ím projevem - víte, ?e v jedné zemi, kterou nebudu jmenovat, jsou dnes nejvýnosněj?í investicí továrny na zbraně, je to o?klivé! - a zdá se, ?e nezná ?ádné zábrany: válka je brutálním projevem; stejně tak korupce a moderní formy otroctví. Válka, korupce a nové formy otroctví. Někdy tyto ?patnosti zne?i??ují samotné nábo?enství, které se pak stává nástrojem nadvlády. Pozor! To je v?ak rouhání. Spojení lidí s Bohem, který je spasitelnou Láskou, se tak stává otroctvím. Dokonce i jméno Otce, které je zjevením pé?e, se stává výrazem arogance. B?h je Otec, ne pán; je Syn a Bratr, ne diktátor; je Duch lásky, ne vládnutí.
My k?es?ané víme, ?e zlo nemá poslední slovo - a v tom musíme být silní: zlo nemá poslední slovo - ?e má, jak se ?íká, své dny se?teny. To neubírá na na?em odhodlání, ba naopak, zvy?uje ho: naděje je na?í odpovědností. Odpovědností, kterou je t?eba p?ijmout, proto?e naděje nikdy nezklame, nikdy nezklame. A tato jistota p?ekonává ono pesimistické svědomí, styl Turandot... Naděje nikdy nezklame!
A nyní t?i slova: 惫诲ě?苍辞蝉迟, poslání, 惫ě谤苍辞蝉迟.
Prvním postojem je 惫诲ě?苍辞蝉迟, proto?e tento d?m je nám dán: nejsme pány, jsme hosty a poutníky na zemi. První, kdo se stará, je B?h: p?edev?ím se o nás stará B?h, který stvo?il zemi - ?íká Izajá? - ?ne jako prázdný kraj, ale aby byla obydlená“ (srov. Iz45,18). A plný u?aslé vdě?nosti je osmý ?alm: ?Kdy? vidím tvá nebesa, dílo tvých prst?, / měsíc a hvězdy, které jsi upevnil, / co je ?lověk, ?e na něj pamatuje?, / syn ?lověka, ?e o něj pe?uje??“ (? 8,4-5). Modlitba srdce, která ke mně p?ichází, zní: Děkuji ti, Ot?e, za hvězdnou oblohu a za ?ivot v tomto vesmíru!
Druhým postojem je poslání: Jsme na světě, abychom st?e?ili jeho krásu a kultivovali ho pro dobro v?ech, zejména potomk?, p?í?tích v budoucnosti. To je ?ekologický program“ církve. ?ádný plán rozvoje v?ak nebude úspě?ný, pokud v na?em svědomí z?stane arogance, násilí, soupe?ení, a to i v na?í spole?nosti. Musíme jít ke zdroji problému, kterým je srdce ?lověka. Ze srdce ?lověka také vychází dramatická naléhavost ekologického problému: z arogantní lhostejnosti mocných, kte?í v?dy staví na první místo ekonomické zájmy. Ekonomický zájem: peníze. Vzpomínám si na něco, co mi ?íkávala moje babi?ka: ?Bu? v ?ivotě opatrný, proto?e ?ábel p?ichází skrze tvé kapsy“.Ekonomický zájem. Dokud tomu tak bude, ka?dý apel bude uml?en nebo bude p?ijat jen do té míry, do jaké se to hodí trhu. Jde tedy o ?spiritualitu“ trhu. A dokud bude trh na prvním místě, bude ná? spole?ný domov trpět nespravedlností. Krása daru vy?aduje na?i odpovědnost: jsme hosté, ne despotové. V tomto ohledu, milí studenti, pova?ujte kulturu za kultivaci světa, nikoliv pouze idejí.
V tom spo?ívá výzva integrálního rozvoje, který vy?aduje t?etí postoj: 惫ě谤苍辞蝉迟. Věrnost Bohu a 惫ě谤苍辞蝉迟 ?lověku. Tento rozvoj se ve skute?nosti týká v?ech lidí ve v?ech aspektech jejich ?ivota: fyzickém, morálním, kulturním, spole?ensko-politickém; a je v opozici v??i jakékoli formě útlaku a zavr?ení. Církev tato zneu?ívání odsuzuje a zavazuje se p?edev?ím k obrácení ka?dého svého ?lena, nás samotných, ke spravedlnosti a pravdě. V tomto smyslu se integrální rozvoj odvolává na na?i svatost: je to povolání ke spravedlivému a ??astnému ?ivotu, a to pro v?echny.
A nyní je tedy t?eba se rozhodnout mezi manipulací s p?írodou a kultivací p?írody. Takováto volba: bu? manipulovat p?írodu, nebo ji kultivovat. Po?ínaje na?í lidskou p?irozeností - pomyslete na eugeniku, kybernetické organismy, umělou inteligenci. Volba mezi manipulací nebo kultivací se týká i na?eho vnit?ního světa.
P?emý?lení o lidské ekologii nás p?ivádí k otázce, která je blízká va?emu srdci a p?edtím i mně a mým p?edch?dc?m: úloha ?en v církvi. Násilí a nespravedlnost zde mají velký podíl, stejně jako ideologické p?edsudky. Proto musíme znovu objevit výchozí bod: kdo je ?ena a kdo je církev. Církev je ?ena, není to ?ten církev“, je to ?ta církev“, je to nevěsta. Církev je Bo?í lid, ne nadnárodní spole?nost. ?ena je v Bo?ím lidu dcerou, sestrou, matkou. Stejně jako já jsem syn, bratr, otec. To jsou vztahy, které vyjad?ují na?e bytí k Bo?ímu obrazu, mu?e a ?eny, spole?ně, ne odděleně! ?eny a mu?i jsou toti? osoby, ne individua; od ?po?átku“ jsou povoláni k tomu, aby milovali a byli milováni. Povolání, které je posláním. A odtud plyne jejich role ve spole?nosti a v církvi (srov. sv. Jan Pavel II., Ap. Lett. Mulieris dignitatem, 1).
To, co je pro ?eny charakteristické, co je ?enské, není zakotveno v konsenzu nebo ideologiích. A d?stojnost je zaji?těna p?vodním ?ádem, který není napsán na papí?e, ale v těle. D?stojnost je neocenitelné dobro, p?vodní kvalita, kterou ?ádný lidský zákon nem??e dát ani vzít. Vycházejíc z této d?stojnosti, spole?né a sdílené, k?es?anská kultura v?dy znovu a v r?zných souvislostech rozvíjí poslání a ?ivot mu?e a ?eny a jejich vzájemné bytí pro sebe navzájem, ve spole?enství. Ne jeden proti druhému, to by byl feminismus nebo machismus, a ne v protikladných nárocích, ale mu? pro ?enu a ?ena pro mu?e, spole?ně.
Nezapomínejme, ?e ?ena je v centru spásné události. Právě z Mariina ?ano“ p?ichází na svět sám B?h. ?ena je plodné p?ijetí, pé?e, vitální oddanost. Proto je ?ena d?le?itěj?í ne? mu?, ale je ?patné, kdy? ?ena chce být mu?em: ne, ona je ?ena, a to je ?vá?né“, to je d?le?ité. Otev?eme o?i pro mnoho ka?dodenních p?íklad? lásky, od p?átelství k práci, od studia ke spole?enské a církevní odpovědnosti, od man?elství k mate?ství, k panenství pro Bo?í království a pro slu?bu. Nezapomínejme, opakuji: Církev je ?ena, není to mu?, je to ?ena.
Vy sami jste tu proto, abyste rostli jako ?eny a jako mu?i. Jste na cestě, ve formaci jako osoby. Proto va?e akademická cesta zahrnuje r?zné oblasti: výzkum, p?átelství, sociální slu?bu, ob?anskou a politickou odpovědnost, umělecké projevy...
P?emý?lím o zku?enosti, kterou pro?íváte ka?dý den na této Katolické univerzitě v Louvain, a sdílím t?i jednoduché a rozhodující aspekty formace: jak studovat, pro? studovat a pro koho studovat?
Jak studovat: existuje nejen metoda, jako v ka?dé vědě, ale také styl. Ka?dý si m??e vypěstovat sv?j vlastní. Studium je toti? v?dy cestou k poznání sebe sama i druhých. Existuje v?ak také spole?ný styl, který lze sdílet v univerzitní komunitě. ?lověk studuje spole?ně: s těmi, kte?í studovali p?ede mnou - s vyu?ujícími, se spolu?áky, kte?í jsou dále p?ede mnou - s těmi, kte?í studují vedle mě, v u?ebně. Kultura jako pé?e o sebe sama zahrnuje pé?i o druhé. Mezi studenty a profesory neprobíhá ?ádná válka, probíhá dialog, někdy je trochu vyhrocený, ale probíhá a díky dialogu univerzitní komunita roste.
Za druhé: pro? studovat. Existuje d?vod, který nás pohání, a cíl, který nás p?itahuje. Musí být dobré, proto?e na nich závisí smysl studia, na nich závisí smě?ování na?eho ?ivota. Někdy studuji proto, abych na?el takovou práci, ale nakonec podle toho i ?iji. Stáváme se ?zbo?ím“, ?ijeme ve funkci práce. Ne?ijeme proto, abychom pracovali, ale pracujeme proto, abychom ?ili; to se snadno ?ekne, ale vy?aduje to odhodlání d?sledně to uvádět do praxe. A toto slovo d?slednost je velmi d?le?ité pro ka?dého, ale zejména pro vás studenty. Musíte se nau?it tomuto postoji d?slednosti, být d?slední.
Za t?etí: pro koho studovat. Pro sebe? Abyste se zodpovídali ostatním? Studujeme proto, abychom byli schopni vzdělávat a slou?it druhým, a to p?edev?ím slu?bou kompetenci a autoritě. Ne? si polo?íme otázku, zda studujeme pro něco, zabývejme se tím, zda někomu slou?íme. Dobrá otázka pro vysoko?kolského studenta: Komu slou?ím, sobě?Nebo mám srdce otev?ené pro jinou slu?bu? Pak univerzitní titul svěd?í o schopnosti slou?it obecnému dobru. Studuji pro sebe, abych pracoval, abych byl u?ite?ný, pro spole?né dobro. A to musí být velmi vyvá?ené, velmi vyvá?ené!
Milí studenti, je pro mě radostí, ?e se s vámi mohu podělit o tyto úvahy. A kdy? tak ?iníme, vnímáme, ?e existuje vět?í skute?nost, která nás osvěcuje a p?esahuje: pravda. Co je to pravda? Tuto otázku polo?il Pilát. Bez pravdy ztrácí ná? ?ivot smysl. Studium má smysl, kdy? hledá pravdu, kdy? se ji sna?í najít, ale s kritickým rozumem. Ale pravda, abychom ji na?li, pot?ebuje tento kritický postoj, abychom se mohli posunout vp?ed. Studium má smysl, kdy? hledá pravdu, nezapomínejte. A tím, ?e ji hledá, chápe, ?e jsme stvo?eni k tomu, abychom ji na?li. Pravda se dává nalézt: je vst?ícná, je dostupná, je velkorysá. Pokud se vzdáme spole?ného hledání pravdy, stává se studium nástrojem moci, ovládání druhých. A p?iznám se vám, ?e mě mrzí, kdy? kdekoli na světě nacházím univerzity, které mají studenty p?ipravovat pouze na to, aby získali nebo měli moc. Je to p?íli? individualistické, bez spole?enství. Alma mater je univerzitní spole?enství, univerzita, to, co nám pomáhá vytvá?et spole?nost, vytvá?et bratrství. Studium bez spole?ného (hledání pravdy) neslou?í, spí?e ovládá. Naopak pravda nás ?iní svobodnými (srov. J 8,32). Milí studenti, chcete svobodu? Bu?te hleda?i a svědky pravdy! Sna?te se být věrohodní a d?slední prost?ednictvím těch nejjednodu??ích ka?dodenních rozhodnutí. Tak se tato univerzita ka?dý den stane tím, ?ím chce být, katolickou univerzitou! A pokra?ujte, pokra?ujte a nevstupujte do boj? s ideologickými dichotomiemi, ne. Nezapomeňte: Církev je ?ena a to nám tolik pom??e.
Děkuji vám za toto setkání. Děkuji vám! Ze srdce vám ?ehnám, vám i va?í cestě formace. A prosím vás, abyste se za mě modlili. A pokud se někdo nemodlí nebo neví, jak se modlit, nebo se modlit nechce, po?lete mi alespoň dobré vlny, které jsou pot?eba! Děkuji!