SA国际传媒

M?e na bruselském Stadionu krále Baudouina v neděli ráno byla závěre?nou ve?ejnou akcí ?ty?denní apo?tolské cesty pape?e Franti?ka do Lucemburska a Belgie.

Během m?e svaté pape? blaho?e?il Annu od Je?í?e, ?panělskou ?eholnici ze 17. století, která do Belgie a dal?ích ?ástí Evropy p?inesla reformu karmelitánského ?ádu svaté Terezie z Avily.

HOMILIE SVATÉHO OTCE

M?e svatá a blaho?e?ení ctihodné slu?ebnice Bo?í Anny de Jésus

Brusel, Stadion krále Baudouina, 29. zá?í 2024

?Kdo by pohor?il jednoho z těchto mali?kých, kte?í ve mne vě?í, pro toho by bylo mnohem lep?í, kdyby mu byl na krk zavě?en mlýnský kámen a on byl svr?en do mo?e“ (Mk 9,42). Těmito slovy, adresovanými u?edník?m, Je?í? varuje p?ed nebezpe?ím pohor?ení, tedy p?ed p?eká?ením na cestě a zraňováním ?ivota ?mali?kých“. Je to d?razné varování, p?ísné varování, nad kterým je t?eba se zastavit a zamyslet. A já bych tak s vámi rád u?inil ve světle dal?ích posvátných text? prost?ednictvím t?í klí?ových slov: otev?enost, spole?enství a svědectví.

 Na za?átku je otev?enost. O tom nám vypráví první ?tení a evangelium, které nám ukazují svobodné p?sobení Ducha svatého, který ve vyprávění o exodu naplňuje svým darem proroctví nejen star?í, kte?í ?li s Moj?í?em do stanu setkání, ale také dva mu?e, kte?í z?stali v tábo?e.

A to nás nutí k zamy?lení, proto?e jestli?e zpo?átku byla jejich nep?ítomnost ve skupině vyvolených pohor?ující, po daru Ducha je pohor?ující zakázat jim vykonávat poslání, které p?ijali. To dob?e chápe Moj?í?, pokorný a moudrý mu?, který s otev?enou myslí a srdcem ?íká: ?A? jsou v?ichni proroky mezi Hospodinovým lidem a a? na ně Hospodin vlo?í svého ducha!“ (Numeri 11,29). Krásné znamení!

A jsou to moudrá slova, p?edznamenávající to, co ?íká Je?í? v evangeliu (srov. Mk 9,38-43.45.47-48). Zde se scéna odehrává v Kafarnaum a u?edníci by rádi zabránili jednomu mu?i, aby ve jménu Mistra vyháněl démony, proto?e - jak ?íkají - ?ne?el za námi“: to znamená ?není v na?í skupině “ (Mk 9,38). To je to, co si myslí: ?Kdo nás nenásleduje, kdo není ?z na?í skupiny‘, nem??e dělat zázraky, nemá na to právo“. Je?í? je v?ak p?ekvapuje - jako v?dy: Je?í? nás v?dy p?ekvapuje - p?ekvapuje je a kárá, vyzývá je, aby p?ekro?ili svá vlastní schémata, aby se nenechali ?pohor?it“ Bo?í svobodou. ?íká jim: ?Nebraňte jim [...], kdo není  proti nám, je pro nás“ (Mk 9,39-40).

V?ímejme si dob?e těchto dvou scén, Moj?í?ovy a Je?í?ovy, proto?e se týkají i nás a na?eho k?es?anského ?ivota. V?ichni jsme toti? skrze k?est obdr?eli poslání v církvi. Je to v?ak dar, nikoliv honosný titul. Spole?enství vě?ících není okruh privilegovaných, je to rodina spasených a my nejsme posláni p?iná?et světu evangelium kv?li svým zásluhám, ale kv?li Bo?í milosti, jeho milosrdenství a d?vě?e, ?e p?es v?echna na?e omezení a h?íchy do nás stále vkládá otcovskou lásku a vidí v nás to, co my sami nevidíme. Proto nás volá, posílá a trpělivě provází den za dnem.

A tak chceme-li s otev?enou a starostlivou láskou spolupracovat na svobodném p?sobení Ducha, ani? bychom svou domý?livostí a strnulostí byli někomu pohor?ením, p?eká?kou, musíme své poslání plnit s pokorou, vdě?ností a radostí. Nesmíme se rozho??ovat, ale spí?e se radovat, ?e to, co děláme my, mohou dělat i druzí, aby Bo?í království rostlo a abychom se jednou v?ichni sjednotili v Otcově náru?i.

 A to nás p?ivádí k druhému slovu: spole?enství. Svatý Jakub nám o něm vypráví ve druhém ?tení (srov. Jk 5,1-6) dvěma silnými obrazy: bohatství, které se kazí (srov. v. 3), a protesty ?enc?, které se dostávají k u?ím Pána (srov. v. 4). P?ipomíná nám tak, ?e jedinou cestou ?ivota je cesta daru, lásky, která spojuje ve sdílení. Cesta sobectví vytvá?í jen uzav?enost, zdi a p?eká?ky - vlastně ?pohor?ení“ -, které nás p?ipoutávají k věcem a vzdalují od Boha a na?ich brat?í a sester.

Sobectví, stejně jako v?echno, co brání lásce, je ?pohor?ující“, proto?e deptá mali?ké, poni?uje d?stojnost lidí a dusí k?ik chudých (srov. ? 9,13). A to platilo v době svatého Pavla stejně jako pro nás dnes. Pomysleme nap?íklad na to, co se stane, kdy? se do základu ?ivota jednotlivc? a spole?enství postaví pouze principy vlastního zájmu a tr?ní logiky (srov. apo?tolská exhortace Evangelii gaudium, 54-58). Vzniká svět, v něm? u? není místo pro ty, kdo se ocitli v nesnázích, není milosrdenství pro ty, kdo chybují, není soucitu s těmi, kdo trpí a nemohou se s tím vyrovnat. Neexistuje. Myslíme na to, co se děje, kdy? jsou mali?cí skandalizováni, zraňováni, zneu?íváni těmi, kdo by se o ně měli starat, na rány bolesti a bezmoci p?edev?ím u obětí, ale také v jejich rodinách a ve spole?enství. V duchu i srdcem se vracím k p?íběh?m některých z těchto mali?kých, které jsem p?edev?írem potkal. Naslouchal jsem jim, cítil jsem jejich utrpení zneu?ívaných a opakuji to i zde: v církvi je místo pro v?echny, pro ka?dého, ale ka?dý bude souzen a není zde místo pro zneu?ívání, není zde místo pro zakrývání zneu?ívání. Prosím v?echny: nezakrývejte zneu?ívání! Prosím biskupy: nezakrývejte zneu?ívání! Odsuzujte zneu?ívající a pomáhejte jim vylé?it se z této nemoci zneu?ívání.  Zlo nelze skrývat: zlo je t?eba vynést na světlo, nechat ho vyjít najevo, jak to někte?í zneu?ívající udělali, a to s odvahou. A? se o něm ví. A nech? je zneu?ívající osoba souzena. A? je zneu?ivatel souzen, a? u? je to laik, lai?ka, kněz nebo biskup: a? je souzen.

Bo?í slovo hovo?í jasně: ?íká, ?e ?protesty ?enc?“ a ?k?ik chudých“ nelze ignorovat, nelze je zahladit, jako by byly disharmonickou notou v dokonalém koncertu světa blahobytu, ani je nelze utlumit nějakou formou kosmetického welfarismu. Naopak, jsou ?ivým hlasem Ducha, p?ipomínají nám, kdo jsme - v?ichni jsme chudí h?í?níci, v?ichni! Jsou ná?kem, který stoupá k nebi, dotýká se na?ich du?í a nutí nás stydět se - a vyzývají nás k obrácení. Nebraňme jejich prorockému hlasu tím, ?e ho uml?íme svou lhostejností. Naslouchejme tomu, co ?íká Je?í? v evangeliu: Daleko od nás pohor?livé oko, které vidí zubo?ené a odvrací se! Daleko od nás pohor?ená ruka, která zatíná pěst, aby ukryla své poklady, a chtivě se stahuje do svých kapes! Moje babi?ka ?íkávala: ??ábel vchází p?es kapsy“. Ta ruka, která ude?í, aby se dopustila sexuálního zneu?ití, zneu?ití moci, zneu?ití svědomí v??i slab?ím: a kolik p?ípad? zneu?ití máme v na?í historii, v na?í spole?nosti. Pry? od nás ta skandální noha, která rychle bě?í pry?, aby se nep?iblí?ila k trpícím, ale aby je ?p?e?la“ a udr?ela si odstup! Pry? od nás! Nic dobrého a pevného se takto nevybuduje! A otázka, kterou rád pokládám lidem: ?Dáváte, dáváte almu?nu?“. - ?Ano, ot?e, ano!“ - ?A ?ekni mi, kdy? dává? almu?nu, dotýká? se ruky pot?ebného, nebo ji prostě hodí? a dívá? se jinam? Dívá? se trpícím lidem do o?í?“ Zamysleme se nad tím.

Chceme-li rozsévat pro budoucnost, a to i v sociální a ekonomické rovině, prospěje nám, kdy? se vrátíme k tomu, abychom za základ svých rozhodnutí pova?ovali evangelium milosrdenství. Je?í? je milosrdenství; my v?ichni jsme p?ijali milosrdenství. Jinak, a? u? jsou pomníky na?eho bohatství jakkoli zdánlivě impozantní, budou to v?dy ob?i s hliněnýma nohama (srov. Dan 2,31-45). Nedělejme si iluze: bez lásky nic nevydr?í, v?echno zmizí, rozpadne se a zanechá nás vězni pomíjivého, prázdného a nesmyslného ?ivota, nepodstatného světa, který za fasádami ztratil ve?kerou d?věryhodnost, pro?? Proto?e pohor?il mali?ké.

 A tak se dostáváme ke t?etímu slovu: svědectví. V tomto ohledu si m??eme vzít p?íklad ze ?ivota a díla Anny od Je?í?e, Anny de Lobera, v den jejího blaho?e?ení. Tato ?ena byla ve své době v církvi jednou z protagonistek velkého reformního hnutí, která ?la ve stopách ?velikánky ducha“ - Terezie z Avily -, její? ideály ?í?ila po celém ?panělsku, Francii a dokonce i zde, v Bruselu a v tehdej?ím ?panělském Nizozemí.

V době poznamenané bolestnými skandály uvnit? i vně k?es?anské komunity dokázala ona a její spole?nice svým prostým a chudým ?ivotem plným modlitby, práce a dobro?innosti p?ivést zpět k ví?e tolik lidí, ?e kdosi ozna?il jejich zalo?ení v tomto městě za ?duchovní magnet“. 

Z vlastní v?le nezanechala ?ádné spisy. Místo toho se zavázala uvádět do praxe to, co se nau?ila (srov. 1 Kor 15,3), a svým zp?sobem ?ivota pomáhala pozvednout církev v době velkých tě?kostí.

P?ijměme tedy s vdě?ností vzor ??enské svatosti“, který nám zanechala (srov. apo?tolská exhortace Gaudete et exsultate, 12), jemný a silný, tvo?ený otev?eností, spole?enstvím a svědectvím. Svě?me ji modlitbě, napodobujme její ctnosti a obnovme s ní ná? závazek krá?et spole?ně v Pánových stopách.