SA国际传媒

DOPIS SVATÉHO OTCE FRANTI?KA BISKUP?M CELÉHO SV?TA K UVEDENÍ MOTU PROPRIO "TRADITIONIS CUSTODES" O U?ÍVÁNÍ ?ÍMSKÉ LITURGIE P?ED REFORMOU Z ROKU 1970

?ím, 16. ?ervence 2021

Drazí brat?i v biskupském ú?adu,

stejně jako m?j p?edch?dce Benedikt XVI. v p?ípadě Summorum Pontificum, i já mám v úmyslu doprovodit Motu proprio Traditionis custodes dopisem, abych vysvětlil d?vody, které mě vedly k tomuto rozhodnutí. Obracím se na vás s d?věrou a parresií ve jménu oné spole?né "starosti o celou církev, která tolik p?ispívá k dobru v?eobecné církve", jak nám p?ipomíná Druhý vatikánský koncil.

D?vody, které vedly svatého Jana Pavla II. a Benedikta XVI. k tomu, aby pro slavení eucharistické oběti povolili mo?nost pou?ívat ?ímský misál, který promulgoval svatý Pius V. a v roce 1962 upravil svatý Jan XXIII., jsou v?em z?ejmé. Fakulta, udělená indultem Kongregace pro bohoslu?bu v roce 1984 a potvrzená svatým Janem Pavlem II. v motu proprio Ecclesia Dei z roku 1988, byla motivována p?edev?ím snahou up?ednostnit p?ekonání schizmatu s hnutím vedeným biskupem Lefebvrem. ?ádost adresovaná biskup?m, aby velkoryse p?ijali "spravedlivé touhy" vě?ících, kte?í ?ádali o pou?ívání tohoto misálu, měla tedy ekleziální d?vod, tedy obnovení jednoty církve.

Tuto fakultu si mnozí v církvi vykládali jako mo?nost volně pou?ívat ?ímský misál promulgovaný svatým Piem V., co? vedlo k jeho paralelnímu pou?ívání ?ímského misálu promulgovaného svatým Pavlem VI. Benedikt XVI. zasáhl do této situace o mnoho let později a upravil tak vnit?ní zále?itosti církve, jeliko? mnozí kně?í a komunity "vdě?ně vyu?ili mo?nosti, kterou jim nabídlo motu proprio" svatého Jana Pavla II. Motu proprio Summorum Pontificum z roku 2007 zd?raznilo, ?e tento vývoj nebyl v roce 1988 p?edvídatelný, a zamý?lelo zavést "jasněj?í právní p?edpisy" v této oblasti. Aby se usnadnil p?ístup těm, kte?í - v?etně mladých lidí - "objeví tuto liturgickou formu, cítí se jí p?itahováni a najdou v ní pro sebe zvlá?tě vhodnou formu setkání s tajemstvím Nejsvětěj?í eucharistie", prohlásil Benedikt XVI. "Misál promulgovaný svatým Piem V. a nově vydaný bl. Janem XXIII. prohlásil za mimo?ádné vyjád?ení tého? lex orandi" a poskytl "?ir?í mo?nost pou?ívání misálu z roku 1962".

Podporou jeho volby bylo p?esvěd?ení, ?e takové opat?ení nezpochybní jedno ze zásadních rozhodnutí II. vatikánského koncilu, a nepodkopá tak jeho autoritu. Motu proprio plně uznává, ?e "misál promulgovaný Pavlem VI. je bě?ným vyjád?ením lex orandi katolické církve latinského ob?adu". Uznání misálu promulgovaného svatým Piem V. "jako mimo?ádného vyjád?ení samotného lex orandi" nemělo v ?ádném p?ípadě za cíl p?ehlí?et liturgickou reformu, ale bylo diktováno touhou vyhovět "naléhavým prosbám těchto vě?ících" a umo?nit jim "slavit obě? m?e svaté podle typického vydání ?ímského misálu promulgovaného bl. Janem XXIII. v roce 1962, které nebylo nikdy zru?eno" jako mimo?ádnou formu církevní liturgie. Ve svém rozli?ování se utě?oval tím, ?e ti, kte?í chtěli "mít k dispozici jim drahou formu posvátné liturgie", "jasně p?ijali závaznost II. vatikánského koncilu a byli věrní pape?i a biskup?m". Za neopodstatněné ozna?il také obavy z rozkolu ve farních spole?enstvích, proto?e "obě formy u?ívání ?ímského ritu se mohou vzájemně obohacovat". Proto vyzval biskupy, aby p?ekonali pochybnosti a obavy a p?ijali normy, "aby v?e probíhalo v klidu", s p?íslibem, ?e "bude mo?né hledat cesty k nápravě", pokud by se "po vstupu motu proprio v platnost objevily vá?né obtí?e" p?i uplatňování norem.

O t?ináct let později jsem pově?il Kongregaci pro nauku víry, aby vám zaslala dotazník o aplikaci motu proprio Summorum Pontificum. Odpovědi, které jsem dostal, odhalily situaci, která mě trápí a znepokojuje, a potvrdily pot?ebu zasáhnout. Bohu?el pastora?ní záměr mých p?edch?dc?, kte?í měli v úmyslu "vynalo?it ve?keré úsilí, aby v?ichni ti, kdo skute?ně tou?í po jednotě, mohli v této jednotě setrvat nebo ji znovu objevit", byl ?asto vá?ně opomíjen.  Mo?nost, kterou nabídl svatý Jan Pavel II. a s je?tě vět?í velkorysostí Benedikt XVI., aby se znovu vytvo?ila jednota církevního těla p?i respektování r?zných liturgických vnímavostí, byla vyu?ita ke zvět?ování vzdáleností, vyost?ování rozdíl?, vytvá?ení opozic, které zraňují církev a brzdí její ?ivot.

Stejně tak mě trápí zneu?ívání jedné i druhé strany p?i slavení liturgie. Stejně jako Benedikt XVI. i já odsuzuji skute?nost, ?e "na mnoha místech není slavení věrné p?edpis?m nového misálu, ale je dokonce chápáno jako povolení ?i dokonce povinnost kreativity, co? ?asto vede k deformacím, které jsou na hranici únosnosti". Neméně mě v?ak zarmucuje instrumentální pou?ívání Missale Romanum z roku 1962, které se stále více vyzna?uje rostoucím odmítáním nejen liturgické reformy, ale i II. vatikánského koncilu s nepodlo?eným a neudr?itelným tvrzením, ?e se zpronevě?il Tradici a "pravé církvi". Je-li pravda, ?e cestu církve je t?eba chápat v dynamizmu Tradice, "která má sv?j p?vod u apo?tol? a postupuje v církvi za pomoci Ducha svatého" (DV 8), p?edstavuje II. vatikánský koncil nejnověj?í etapu tohoto dynamismu, v ní? katolický episkopát naslouchá, aby rozpoznal cestu, kterou Duch svatý církvi nazna?uje. Pochybovat o koncilu znamená pochybovat o samotných úmyslech Otc?, kte?í na ekumenickém koncilu slavnostně vykonávali svou kolegiální moc cum Petro et sub Petro, a nakonec pochybovat o samotném Duchu svatém, který vede církev.

Právě Druhý vatikánský koncil osvětluje význam rozhodnutí revidovat ústupek povolený mými p?edch?dci. Mezi hlasy, které biskupové nejnaléhavěji uvádějí, pat?í p?íslib plné, vědomé a aktivní ú?asti celého Bo?ího lidu na liturgii v souladu s tím, co potvrdil ji? Pius XII. ve své encyklice Mediator Dei o obnově liturgie. Konstituce Sacrosanctum Concilium tento po?adavek potvrdila, kdy? se zabývala "reformou a roz?í?ením liturgie" a uvedla zásady, kterými se reforma měla ?ídit. Zejména uvedla, ?e tyto zásady se týkají ?ímského ritu, zatímco u ostatních legitimně uznaných ob?ad? vyzvala, aby byly "obez?etně a integrálně revidovány v duchu zdravé tradice a aby získaly novou sílu podle okolností a pot?eb doby". Na základě těchto zásad byla provedena liturgická reforma, která má sv?j vrchol v ?ímském misálu, vydaném v edici typica svatým Pavlem VI. a revidovaném svatým Janem Pavlem II. Je tedy t?eba mít za to, ?e ?ímský ritus, který byl v pr?běhu staletí několikrát p?izp?soben pot?ebám doby, byl nejen zachován, ale také obnoven "ve věrné poslu?nosti Tradici". Pro ty, kdo chtějí zbo?ně slavit podle d?ívěj?í liturgické formy, nebude obtí?né najít v ?ímském misálu, reformovaném podle my?lenek II. vatikánského koncilu, v?echny prvky ?ímského ritu, zejména ?ímský kánon, který je jedním z nejcharakteristi?těj?ích prvk?.

Je?tě poslední d?vod, který bych chtěl p?idat k d?vod?m své volby: ze slov a postoj? mnoha lidí je stále více patrné, ?e existuje úzký vztah mezi volbou slavení podle liturgických knih p?ed Druhým vatikánským koncilem a odmítáním církve a jejích institucí ve jménu toho, co pova?ují za "pravou církev". Je to chování, které je v rozporu se spole?enstvím a ?iví onu snahu o rozdělení - "já jsem Pavl?v, já jsem Apoll?v, já jsem Kéf?v, já jsem Krist?v" - proti kterému apo?tol Pavel tvrdě reagoval. Právě proto, abych bránil jednotu Kristova těla, jsem nucen zru?it fakultu udělenou mými p?edch?dci. Její zkreslené vyu?ití je v rozporu s d?vody, které ho vedly k udělení svobody slavit m?i svatou podle Missale Romanum z roku 1962.  Proto?e "liturgické slavení není soukromou akcí, ale slavením církve, která je 'svátostí jednoty,'" musí se uskute?ňovat ve spole?enství s církví. Druhý vatikánský koncil sice potvrdil vněj?í pouta za?lenění do církve - vyznání víry, svátosti, spole?enství - ale zároveň se svatým Augustinem potvrdil, ?e podmínkou spásy je setrvání v církvi nejen "tělem", ale také "srdcem".

Drazí brat?i v biskupské slu?bě, Sacrosanctum Concilium vysvětluje, ?e církev je "svátostí jednoty", proto?e je "svatým lidem shromá?děným a ustanoveným pod autoritou biskup?". Lumen gentium sice p?ipomíná, ?e ?ímský biskup je "trvalým a viditelným principem a základem jednoty jak biskup?, tak i zástup? vě?ících", ale zároveň ?íká, ?e vy jste "viditelným principem a základem jednoty ve va?ich místních církvích, v nich? a z nich? existuje jediná katolická církev".

V reakci na va?e ?ádosti p?ijímám pevné rozhodnutí zru?it v?echny normy, pokyny, ústupky a zvyklosti, které p?edcházely tomuto motu proprio, a pova?ovat liturgické knihy vyhlá?ené svatými pape?i Pavlem VI. a Janem Pavlem II. v souladu s dekrety II. vatikánského koncilu za jediný výraz lex orandi ?ímského ritu. V tomto rozhodnutí mě utě?uje skute?nost, ?e svatý Pius V. po Tridentském koncilu zru?il také v?echny ob?ady, které se nemohly pochlubit prokázanou starobylostí, a zavedl pro celou latinskou církev jediný Missale Romanum. Po ?ty?i staletí byl tedy Missale Romanum, promulgovaný svatým Piem V., hlavním vyjád?ením lex orandi ?ímského ritu a plnil v církvi sjednocující funkci. Ne proto, aby pop?eli d?stojnost a velikost tohoto ob?adu, ?ádali biskupové shromá?dění na ekumenickém koncilu o jeho reformu; jejich záměrem bylo, aby se "vě?ící neú?astnili tajemství víry jako cizinci nebo ml?ící diváci, ale aby se s plným porozuměním ob?ad?m a modlitbám vědomě, zbo?ně a aktivně podíleli na posvátném dění". Svatý Pavel VI. p?ipomněl, ?e práce na úpravě ?ímského misálu zahájil ji? Pius XII., a prohlásil, ?e cílem revize ?ímského misálu, prováděné ve světle nejstar?ích liturgických pramen?, je umo?nit církvi, aby v r?zných jazycích vzná?ela "jednu a tuté? modlitbu", která by vyjad?ovala její jednotu. Mám v úmyslu, aby tato jednota byla obnovena v celé církvi ?ímského ritu.

Druhý vatikánský koncil p?i popisu katolicity Bo?ího lidu p?ipomíná, ?e "v církevním spole?enství existují partikulární církve, které mají své vlastní tradice, ani? by byl dot?en primát Petrova stolce, který p?edsedá univerzálnímu spole?enství lásky, zaru?uje legitimní rozmanitost a zároveň zaji??uje, aby partikularita nejen ne?kodila jednotě, ale spí?e jí slou?ila". Zatímco p?i výkonu své slu?by ve slu?bě jednoty p?ijímám rozhodnutí pozastavit fakultu udělenou mými p?edch?dci, ?ádám vás, abyste se mnou toto b?emeno sdíleli jako formu ú?asti na pé?i o celou církev. V motu proprio jsem chtěl potvrdit, ?e je odpovědností biskupa jako moderátora, podporovatele a strá?ce liturgického ?ivota v církvi, její? je principem jednoty, ?ídit liturgické slavení. Je tedy na vás, místních ordiná?ích, abyste ve svých církvích povolili pou?ívání ?ímského misálu z roku 1962, a to podle norem tohoto motu proprio. P?edev?ím je na vás, abyste se zasadili o návrat k jednotné formě slavení a p?ípad od p?ípadu ově?ovali, jak skute?ně skupiny slaví podle tohoto Missale Romanum.

Pokyny, jak postupovat v diecézích, jsou diktovány p?edev?ím dvěma zásadami: na jedné straně zajistit dobro těch, kte?í jsou zako?eněni v p?edchozí formě slavení a pot?ebují ?as na návrat k ?ímskému ritu, který vyhlásili svatí Pavel VI. a Jan Pavel II.; na druhé straně zastavit zakládání nových osobních farností, které je spojeno spí?e s touhou a v?lí jednotlivých kně?í ne? se skute?nou pot?ebou "svatého vě?ícího Bo?ího lidu". Zároveň vás ?ádám, abyste dbali na to, aby se ka?dá liturgie slavila slu?ně a věrně liturgickým knihám vydaným po Druhém vatikánském koncilu, bez výst?edností, které snadno p?erostou ve zneu?ívání. K této věrnosti p?edpis?m misálu a liturgickým knihám, v nich? se odrá?í liturgická reforma po?adovaná II. vatikánským koncilem, a? jsou vychováváni i seminaristé a noví kně?í.

Vypro?uji pro vás od Zmrtvýchvstalého Pána Ducha, aby vás u?inil silnými a vytrvalými ve slu?bě lidu, který vám Pán svě?il, aby skrze va?i pé?i a bdělost vyjad?oval spole?enství také v jednotě jediného ob?adu, v něm? se uchovává velké bohatství ?ímské liturgické tradice. Já se za vás modlím. Vy se modlete za mě.

FRANTI?EK

Pracovní p?eklad: Petr Vacík